Státní kampaň na digitalizaci je ve prospěch jedné firmy

24.07.2018   |   PRAHA

Se svolením redakce Ekonomického magazínu vám přinášíme zajímavý pohled na státní informační kampaň k přechodu na DVB-T2. Ta úmyslně divákům zamlčuje jiné možnosti řešení a zvýhodňuje tak pouze jednu soukromou firmu.

Mezi distributory televizního signálu, pozemního, satelitního a kabelového, se rozhořel spor ohledně financování státní kampaně k digitalizaci, respektive napadají se z nekalých praktik či zvýhodňování jedné technologické platformy před druhými. Zjednodušeně řečeno, k prsu si stát přivinul pozemáře, sateliťáky a kabelovky od prsu odsunul. Ale popořadě.

V České televizi už nějakou dobu běží kampaň, vysvětlující důvody a možnosti přechodu u tzv. pozemního vysílání z jednoho kódování televizního signálu DVB-T na modernější DVB-T2. Co se týče důvodů, tak se obecně udává, že jde o rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady EU, u nás přijaté usnesením vlády a potvrzené zákonem 252/2017. Trochu škodolibě se chce říct, že takhle by to mělo Čechům stačit. Zabrblají si na unii něco o diktátu z Bruselu a na nový formát pak poslušně přejdou.

Pravda je však taková, že tento přechod si vylobbovali mobilní operátoři. Ve vzduchu nad zemí je totiž už poměrně plno a jsou potřeba další frekvence pro přenos dat. Uživatelé s chytrými mobilními telefony s full HD rozlišením totiž více než dříve fotí, k tomu ještě natáčí, a to vše sdílejí na sociálních sítích. Telefony jako černé hvězdné díry do sebe pohlcují kde co z běžného světa, kdejakou funkci – kamery, televize, PC. Moji synové ve věku deset a jedenáct let už se kupříkladu vůbec nedívají na televizi, i fotbaly a filmy sledují na svých mobilech se sluchátky v uších, sami natáčí a stříhají své vlogy. Dlužno dodat, že kdybych to nedoháněl usínáním u Kriminálky Las Vegas, tak mobily jsou u nás v domácnosti nejvytěžovanější „televizní“ periférií.

A teď k té státní kampani. Stát na ni uvolnil stovky milionů korun, někdy se hovoří o 350 milionech, někdy o čtyř stech. Ať tak či tak, číslo je to mimořádně veliké, jak mi vysvětlili kolegové marketéři, kteří vytvářejí reklamní budgety pro své klienty. K tomu se podívejme na strukturu příjmu televizního signálu u nás. Podle dat ČSÚ z 2017 se v 4,2 milionu českých domácností přijímá televizní vysílání ve 28 procentech přes satelit, v 16 procentech přes kabelovku, 7 procent má IPTV a 49 procent pozemní přenos.

A kde je osa sporu? Že stát, respektive za něj ČT, propaguje pouze pozemní televizní vysílání, byť jeho podíl je už menší než polovina a ten nadto ještě lineárně trvale klesá. Zároveň kampaň odkazuje pouze na webové stránky soukromé akciovky České Radiokomunikace. Což mimochodem ve spojení Česká televize a České radiokomunikace působí dojmem, že jde o státní subjekty. Protože není vysvětleno, že ČRA je běžnou obchodní korporací.

Diváci se tak nemohou dozvědět, že řešením přechodu na DVB-T2 může být i pořízení si kabelové či satelitní televize, které mají dohromady 44 procent podílu na trhu, tedy jen o pět procent méně než pozemní vysílání. Proto tito distributoři volají po tzv. technologické neutralitě. Jistě se dá pochopit chování ČRA, že si vyjednaly takový model podpory svého podnikání. Z pohledu vynakládání státních peněz to je ovšem přes čáru. Je to asi tak, jako by v ulici podnikali tři pekaři. Jeden pekl housky, druhý rohlíky a třetí dalamánky. A stát by dal peníze na kampaň jen tomu, co peče housky. Co za tím může být, těžko říct, že?

Publikováno se svolením redakce Ekonomického magazínu, autor Petr Vrabec

Odkaz na původní článek

Čeká nás postupný konec DVB-T vysílání televize přes anténu

Dotkne se to i mě?
Seznam článků